Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ohlédnutí za 8. setkáním Leopardů a ACD

27. 11. 2008
Od posledního setkání uplynul již celý rok a já netrpělivě čekala až konečně vyrazíme na tu dlouho očekávanou akci, již osmé setkání louisianských leopardích psů a s ním i setkání australských honáckých psů. Měla to být naše již pátá akce.
Letošní termín byl stanoven na prodloužený víkend 23.-26.10., místo konání areál hřebčína Albertovec, kousek od Opavy.

Ve čtvrtek po obědě jsme s Milanem sbalili sebe a psiska (jen kluky, Betty tentokrát zůstala doma) a vyrazili jsme směr Opava. Cesta ubíhala celkem dobře a v podvečer jsme po Gerhardově navigaci dorazili do areálu hřebčína. Někteří účastníci setkání již byli na místě a po vycházce. Vyvenčili jsme tedy psiska, ubytovali se a pak jsme si dali v místní restauraci úplě fantastickou večeři (Jídlo sice kapku dražší, ale naprosto super mňamka!!)

V pátek ráno po nástupu následovalo představení psů a majitelů. Australáčků bylo poskromnu - Helenina Seven a Buzz a jejich dvě děti Aldora a Tokra. No a samozřejmě ještě náš několikanásobný "top leopard" :-) Gwyn.
Dělala jsem fotografa a musím pochválit malého Tokšu, který po celu dobu mého pobíhání s foťákem vzorově ležel na místě, které jsem mu určila. Gwyn byl v opatrovnictví Milana, z čehož tedy neměl (Gwyn a myslím ani Milan) moc velkou radost :-)
Po přivítání a seznámení se vydala smečka psů a jejich majitelů do nedalekého lesa, kde se nacvičoval dogtreking. Když jsme se vraceli z lesa, potkali jsme další a již poslední australajdu setkání Ebbey s majitelkou Ivanou.
Po příchodu z lesa se před hotelem na travnaté ploše ještě procvičovala poslušnost.
Před obědem pak byla ke shlédnutí ukázka práce dvou policejních psů (vyhledání, prohlídka, zadržení...), kterou předváděl náš kamarád Kubík s kolegou.
Po obědě se šlo opět do lesa, ale tentokráte na koloběžky. Gwyna jsem touto čiností vůbec nezatěžovala protože vím, jak to klučina s taháním má. Ale na Tokrata jsem byla zvědavá. Zapřáhli jsme ho tedy do koloběžky, na které jel Milan a já před nimi ujížděla na kole a řvala povzbuzující povely na celý les :-) K dokonalosti to mělo sice daleko, ale na to že prcek táhl poprvé mu to celkem šlo. Ale budeme muset ještě trénovat, aby to bylo úplně super.
Když jsme se všichni dositosti uhnali na koloběžkách, vyrazili jsme za druhou skupinou převážně mladých psů, kteří pilně nacvičovali prvky poslušnosti na místním cvičáku. Probíraly se také pachové práce. Tokra mi vypracoval jednu cvičnou stopu (Gwyna jsem zbytečně neotravovala - vůbec to měl tentokráte takové volnější :-D ) a pak jsme ještě předvedli jak umíme "poslušnit".No co mám tady psát, prostě jsme byli ve všem pochváleni :-D Pak si prcek ještě vyzkoušel kousnout do rukávu, ale to mu tedy moc nešlo. Přeci jen ještě v tom nemá takovou praxi. Zato Gwyn se konečně vyřádil. Kousání pro něho byla zasloužená odměna po celodenním nicnedělání :-)
Další věc, která se na cvičáku zkoušela byly testy povah psů. To bylo opravdu zajímavé. Gwyn vše zvládl bez mrknutí oka a máchnutí ohonem. Tokra měl trošku problémy. Přeci jen je to mlaďoch a ještě si moc nevěří. Bez paničky byl prostě stracen..
Po večeři se na přilehlé cestě u hotelu konala noční avizace. Tímto bych chtěla poděkovat Kubovi, který obětavě ležel v nepěkné zimě několik hodin v příkopu, než se na něm vystřídali všichni psi. (Chodilo se po jednom a hledal se ukrytý figurant) Zde bych vyzdvihla reakci dvou australáků, kteří jako jediní ze šech psů Kubíka našli. Byly to holky Seven a Ebby.
Večer se pak ještě sedělo v restauraci, popíjelo se, povídalo a povídalo.....o čem jiném než o psech :-)

V sobotu ráno jsme se začali balit. Už týden předem jsme věděli že nezůstaneme až do neděle kdy setkání oficiálně končilo. Milanova sestra Hanka totiž slavila v sobotu na jedné chatičce u Znojma své třicáté narozeniny a my tam samozřejmě nesměli chybět. A tak jsme naši leopardí akci ukončili o něco dřív, aby jsme vše stihli...
Ráno jsme se tedy zbalili a dali se do zaskládávání auta pytlema s granulama a přepravkama pro psy. Mezi tím šli ostatní na malou vycházku. Pak jsme se všichni přesunuli do jezdecké haly, kde probíhala ukázka záchranařiny a následně jsme si pak mohli všichni vyzkoušet, jak umí hledat naši psi. Většina psisek ale nos moc nepoužívala a hledali spíše očima a ušima (po volání páníčka). To byl ale někdy problém, protože v hale se zvuk dost odrážel a tak mnoho psů zmateně pobíhalo a nevědělo kudy kam. Ale nakonec majitele vždy našli :-) Kluci si to vyzkoušeli hned jako první (nemůžu hodnotit jejich výkony, protože jsem byla schovaná pod hadrou a nekoukala jsem na ně, aby mě neviděli. Takže jak reagovali a hledali nevím. Ale nakonec mě našli oba :-)
Před obědem jsme se byli ještě podívat na zahájení Hubertovy jízdy, která se zde zrovna v sobotu konala. Tedy byla to spíše smuteční vyjížďka za nedávno zesnulého majitele hřebčína. Pokochali jsme se tedy pohledem na vyšňořené koně a kočáry a šli jsme na oběd.
A pak už se jen rozloučit, naložit psy do auta a hurá k domovu.

Cestou jsme ještě udělali krátkou zastávku u kamarádky Lucky, které jsme vezli nějaké papu pro psisko a ještě jsme se zastavili pozdravit babičku v Prostějově, kde byla zrovna na návštěvě mamka s Petrou a Aglájou (má sestra a neteř).

A pak už jsme jen doma vyložili psy a vyrazili na oslavu narozenin, která se protáhla do ranních hodin. Ale bylo to fajn jako vždy.

Celý víkend byl jedním slovem parádní. Prostě super akce jako každý rok. Jen škoda, že přijelo tak málo australáčků. No snad to bude říští rok lepší.
Chtěla bych poděkovat organizátorům Gerhardovi Steinovi a Heleně Synkové, kteří vše naplánovali, zajistili a nakonec i zvládli opět na jedničku! A nesmím zapomenout ani na Kubu a Zoliho, bez kterých by se některé disciplíny nekonaly...
Takže tedy díky všem a už teď se těšíme na příští rok, až se zase se všemi opět potkáme.