MODRÝ CHLUP aneb MOJI ACD

.....a bylo to tady. Konečně byl pátek, den odjezdu na akci „divoký víkend s MSC“ konanou ve Slavětíně u Slavonic. Strašně jsem se těšila, protože to bylo více než po roce, kdy jsme na takovou akcičku jeli. Celý loňský rok jsme totiž nikam nejezdili z důvodu Gwynové operace a pooperačnímu klidu a musím se přiznat, že partička super lidí a pesanů mi už opravdu chyběla.

Už měsíc před akcí jsem se těšila že poznám Janču s ACD Brutem a že opět uvidím Helču s Diázkem, kteří měli přijet na sobotní a nedělní běhy, aby si vyběhali licenci.

Na víkend jsme jeli skoro celá rodina – já s Milanem, Gwyn a Tokra. Betty zůstala doma. Lítání za igelitovým střapečkem by jí tedy opravdu nebralo, pořád na vodítku a tolik psů kolem.....Takže dostala ten nejtěžší úkol - ohlídat domov do našeho návratu :-)

Pátek - Vyrazili jsme jako obvykle později než bylo v plánu. Ale naštěstí jme nemuseli tolik spěchat, protože Slavětín je od nás necelých 60km, což je tedy opravdu skoro za rohem. Cestou jsme se ještě stavili v Jemnici na oběd a pak už hurá na akci.

Už cestou nám začalo poprchávat, ale Milan mě uklidňoval, že vzhledem k tomu, že to pořádá Bára, bude jistě pěkné počasí. A taky že se nemýlil – víkend byl prostě super!

Příjezd do areálu ve Slavětíně jsme měli naplánovaný parádně – dorazili jsme totiž právě když se začínalo běhat a z ubytovny právě vycházela Janča s Brutem. Byli vskutku nepřehlédnutelní, protože tak velký a krásný modrý pes se prostě přehlédnout nedá :-) Brut je se svoji výškou opravdu na horní hranici :-)) ale je to mooooc pěkný pesan. Obzvlášť Milanovi se líbila velikost. Vytáhla jsem kluky z auta, vyvenčila a připravila Gwyna na běh. První běh si dal Gwynouš s Brutem a moc jim to oběma šlo. Hold profíci :-) Chvilku po nás přijela i Helča s Diázkem a tak jsme první kolo strávili povídáním u dráhy s Janou a Helčou.

Po odběhání všech velkých psů v prvním kole přišly na řadu štěňátka a tedy Tokyškova chvíle, aby se ukázalo, zda ho střapeček bude či nebude zajímat. Běžel (nebo spíše šel rychlejší chůzí) celé kolo a panička to statečně oběhla s ním s hlasitým povzbuzováním. Když ono bylo na dráze tolik zajímavých věcí – točící se kladky, fotograf pes Jíra za překážkou......ale prcek doběhl a suprově zakilloval a po pár kolech bude jistě běhat jako profík. Bavilo ho to a to je hlavní.

Druhý běh si dali všichni tři australáčci spolu – Gwyn, Brut a Diaz. Bylo to parádní sledovat. Akorát že hned na začátku se Diaz s Brutem stratili a tak Gwyn doběhl sám (naštěstí, protože si cestou sundal košík a tak by závěr v killu nedopadl asi úplně nejlépe). Ukončení druhého kola bylo opět vyhrazeno pro štěňátka. Tentokráte měl Tokyšek i partnerku, fenečku cane corso Regan, jejíž panička Denisa se také vždy pěkně proběhla. Prcek už druhé kolo běžel o poznání lépe, i když zastávka na vyčůrání a okouknutí všech klatek a Jíry nesmělo chybět :-)

Po skončení jsme se všichni mokří a zablácení odebrali na pokoje. Dali se do aspoň trošku slušného stavu a šli na večeři, pivko, vínko, svařáček, čaj s rumem......

Noční štafeta se nekonala, protože počasí úplně nepřálo a tak se večer sedlo do vymrzlé a po zatopení v krbu i zakouřené společenské místnosti (holky většinou pod dekami :-)) popíjelo se, pojídaly pochutiny, povídalo a k ránu šlo spinkat.

Sobotní ráno nás přivítalo sluníčkem a modrou oblohou. Bylo opravdu nádherně. Teta Barča to teda umí zařídit :-)

Po snídani se šlo na dráhu. Gwyn si dal první běh s Brutem a druhý běh s Diázkem a minubuličkou. Všichni běželi jak jinak než skvěle. I Tokyšek se v běhu polepšil a zrychlil, takže panička už nemusela běžet celé kolo, ale mohla si cestu chvilkami i zkrátit. Tokra běžel oba dva běhy s malou pittbullicí Freyou, s kterou se vždy na startu výborně vyblbnul. Mezi běhy se opět postávalo u dráhy, povídalo, a kochalo se pohledy na běžící pesánky. Milan držel kluky a já občas lítala se střapcem a natahovala (většinou jsme se v půli trasy střídali s Martinem od Jany a Bruta). I prcek si to užíval. Očuchával koho se dalo a skoro všem psům ukazoval, že mu rostou nové zuby :-)

Po obědě jsme si dali chvilku na zrelaxování a pak se odjíždělo do Slavonic do podzemí. My s Milanem jsme byli přihlášení na dlouhou trasu. Byl to tedy opravdu mazec. Oblékli jsme se do gumákových nohavic, naháhli na sebe pláštíky a vyrazili do podzemních chodeb. Většinu času v předklonu, chvilkami v podřepu a část z nás si dala i úsek plazením. Podzemí se mi opravdu moc líbilo a všem můžu vřele doporučit. Byla to paráda. Akorát mi to připadalo příliš krátké......strašně rychle to uteklo.

Po návratu z podzemí se mělo odjíždět na výlet na zříceninu hradu. Ale vzhledem ke zdržení v podzemí a malé zastávce v cukrárně, jsme už nestihli hromadný odjezd. Ale ani nám to tolik nevadilo. Domluvili jsme se s Janou, Martinem a Brutem a vyrazili na společnou vycházku do blízkého okolí. Gwyn vyfasoval košík a ač na volno, nasraně pochodoval skoro celou cestu u nohy. Tokyšek si užil vycházku parádně. Vyřádil se v potoce, proběhl každou kaluž a byl maximálně spokojený.

Po vycházce jsme kluky zavřeli na pokoji, aby se trošku vyspali, my šli na večeři a pak se opět sedělo u krbu. Tentokráte již teplota v místnosti byla příjemnější a ani kouře nebylo tolik, takže se nás tam slezlo docela dost. Zkoušeli jsme s Tokrou výstavní postoje, Brut s Dey si parádně pohráli, Barča všechny provdala, oženila a naplánovala potomstvo, vypilo se co se dalo a šlo se spinkat.

V neděli po snídani byly opět naplánované běhy. Počasí se sice trošičku zhoršilo a občas sprchlo, ale psiskám ani přihlížejícím a postávajícím to ani moc nevadilo. Gwynouš si zaběhl dva parádní běhy a ani Tokyšek se nedal zahanbit. Opět si dal běh s malou Frey a nechyběly ani hrátky na startu.

.......a po obědě už následovalo jen hromadné balení, loučení a odjíždění. Sbalili jsme věci, nacpaly do auta, vyvenčili kluky a vyrazili k domovu. Cestou jsme si ještě udělali malou zastávku u zámku v Uherčicích. Ale protože byl teprve březen, prohlídky se nekonaly. Prošli jsme si tedy alespoň zámecký park a pokračovali dál.

Doma nás už čekalo bouřlivé přivítání Bettynky, hladové mňaučení Jimiho a Lucinky a nepřeslechnutelné mečení hladové Klárky. Nakrmily jsme tedy zvířectvo, vybalili a spokojení a unavení ulehli.

Byl to opravdu parádní víkend. Děkujeme tímto všem, kteří se akce účastnili a udělali tu skvělou náladu a pohodu a hlavně velké díky pořadatelům, bez kterých by se taková akce vůbec nekonala. Také jsme rádi, že jsme poznali dalšího australáčka Bruta a jeho super pánečky Janču s Martinem a taky že jsme se opět viděli s Diázkem, Helčou a Pavlem. Gwyn bude mít při závodech skvělé soupeře!

Doufám, že si brzy nějakou podobnou akci zopakujeme a to ještě v hojnějším počtu australáčků!!!